Pohádky
Pohádky nejen pro děti
e-kniha Pinkadélko a jeho příběhy je ke stažení na stránkách:
e-kniha Pinkadélko a jeho dobrodružství (novinka) je ke stažení na stránkách:
Zde je malá ukázka z knížky pinkadélko a jeho příběhy:
Pinkadélko a
VánoceJednou večer, když začalo hustě chumelit zašlo zase Pinkadélko do svého domečku
ve vykotlaném dubu, aby se trochu zahřálo. Přiložilo do pece pár borových šišek
a když to začalo ševelit a praskat, rozlilo se po komůrce příjemné teplo.
Pinkadélko si nejprve ohřálo ztuhlé ručky, pak si vysvleklo kabátek, sundalo
čepičku a postavilo na plotnu lipový čaj. V peci poskakovaly plaménky a tiše
šeptaly
"Hřeji tě a hřeji, zimě se jen směji". Pinkadélko rozsvítilo malou lampičku a
začalo věšet nad pec koření k sušení. Jahodové a ostružinové listí, majoránku,
třezalku a kdoví co ještě. Potom dostalo hlad. Postavilo na plotnu hrnec, dalo
do něj trochu sádla, nakrájenou cibuli a chvíli to smažilo. Mezi tím si
oloupalo brambory, mrkev a česnek a nakrájelo to na malé kousky. Když byla
cibulka dozlatova, přidalo sušené houby a zalilo troškou vody. Vařilo je asi
čtvrt hodiny. Když byly doměkka, přidalo brambory, mrkev a česnek a přidalo
vodu. Jakmile byly brambory a mrkev měkké, osolilo to a přisypalo majoránku.
Nakonec si v malém rendlíčku udělalo z hladké mouky a zbytku sádla zásmažku, tu
rozmíchalo ve vodě a přidalo do hrnce. Bramboračka byla hotová. Vonělo to po
celé komůrce.
Právě Pinkadélko zasedlo ke stolu, že se do té dobroty pustí, když vtom za
okénkem slyší úpěnlivý nářek.
"Pomoz nám, ať jsi dobrý, nebo zlý. Pomoz nám".
Pinkadélko neváhalo a vykouklo z okénka . Co vidí? Ve sněhu před dubovou
chaloupkou se po prsa ve sněhu brodí tři srnky a naříkají.
"Co je vám, co se stalo?" ptá se.
"Už týden jsme nejedli. Sníh je příliš hluboký a my si nemůžem vyhrabat ani
stéblo trávy" naříkaly srnky.
"Dej nám něco k snědku, my se ti odměníme až zesílíme".
Pinkadélko neváhalo ani chvilku. Zašlo do komůrky a přineslo pár suchých
skrojků chleba a několik svazků mrkve. Srnky se do toho pustily s obrovskou
chutí, jako kdyby nejedly měsíc a ne týden. Když dojedly, tak ta největší
povídá:
" Až ti bude ovej, stačí zavolat "Srnečky moje, srnky pomozte" a my ti
přiběhneme na pomoc".
To řekla a zmizely v houští. Jen pár stop po nich zůstalo.
Pinkadélko se vrátilo do své chaloupky a za chvíli docela zapomnělo na tuto
událost. Věnovalo se totiž své práci. Začalo vařit lektvary na uzdravení i na
dobrou mysl. Nejprve si natrhalo pár lístků rýmovníku a spařilo ho horkou
vodou. Odvar pak nechalo pár hodin stát a pak ho scedilo. Hodilo se to náramně
při nachlazení. Totéž udělalo s dobromyslem. Odvar se používal pro zlepšení
nálady a celkové kondice. Potom otrhal kvítky nasušeného heřmánku a rovněž je
vyluhoval. To pomáhalo zase pro odkašlávání a prostuzení. Také připravilo odvar
z borůvkového listí, který se náramně hodil při střevních potížích. Nakonec
připravil lektvar ze šalvěje. Ten byl vynikající při bolestech břicha. Lidé
totiž k Pikadélku chodili nejen pro tyhle lektvary, ale i pro rady, když je
něco trápilo, nebo si jen tak popovídat o sobě, o dětech, o zvířatech nebo o
dětech. A že bylo o čem. Chodili za ním lidé se svými trápeními, ale i
radostmi.
Nazítří ráno přišla pětiletá Anička s pláčem. "Ztratil se mi Alík. Byl asi
takhle velký, byl moc hodný a skoro vůbec neštěkal".
"A kde jsi ho hledala?"
"Hledala jsem ho u babičky, protože tam on občas chodil"
"Dobrá, já se po něm podívám" řeklo Pinkadélko a otevřelo okno a zavolalo:
"Srnečky moje, srnky pomozte" a světe div se!
Za chvíli tu byly tři srnky.
Co si přeješ Pinkadélko.
"Zkuste najít Aničce pejska Alíka. Je asi takhle vysoký a je moc hodný a skoro
vůbec neštěkal"
"Zkusíme, čekej tady i s Aničkou. Trochu se porozhlédneme."
Neuplynula ani hodina a srnky byly zpátky.
"Tak milá Aničko, Alíka jsme našli za bučinou. Vysvětlili jsme mu, že jsi
smutná a on nám slíbil, že se vrátí. Běž domů, už na tebe jistě čeká"
Anička celá ožila. "Děkuji ti Pinkadélko, děkuji vám srnky, už letím."
Blížily se Vánoce a Pinkadélko nemělo stromeček. Domluvilo se s hajným
Borovičkou, že si může uříznout pěknou jedličku, jenže byla dost daleko
uprostřed lesa. Jednoho večera si vzalo pilku a vypravilo se na jedličku. Venku
byla chumelenice, jako by roztrhl peřinu. Vzalo si teplý kožíšek a beranici,
teplé válenky a pořádné palčáky. Brodilo se sněhem až po pás, když konečně
dorazilo ke kýženému stromku. Zařízlo pilku, když v tom uslyšelo nad sebou:
"Čim, čim čimčarára, kdo tu šmárá? Bourá naše hnízdečko, v kterém je tak
teplíčko."
A vskutku, skoro na vrcholku jedličky bylo hnízdo. Co teď? Už to mám. Vylezu
tam, sundám hnízdo a dám ho na jiný strom. A jak řeklo, tak udělalo. Potom
jedličku pokácelo a už se chystalo domů, když zjistilo, že je všechno tak
zasněžené, že neví kudy vede cesta domů.
"Achich ach." Povzdechlo si. Kdyby tady byly moje srnky, jistě by mi pomohly. A
vtom si vzpomněl:
"Srnečky moje, srnky pomozte" zavolalo a za chvíli cupity cup, byly tady.
" S čím ti můžem pomoci tentokrát?"
"Nemůžu najít cestu domů"
"Maličkost. Drž se našich stop"
A tak srnky dovedly Pinkadélko až k dubové chaloupce. To jim krásně poděkovalo
a odemklo si komůrku. Uvnitř si postavilo jedličku do stojanu a šlo spát.
Když se ráno probudilo byl Štědrý den. Světe div se, stromeček zářil, jako by
byl celý ze zlata a pod stromečkem tři dárky a na každém z nich otisk srnčího
kopýtka.